Jarní očista na kole
text Slávka Chrpová
foto Alexej Taukachou
Je první jarní den, za okny slunce, na stole první kvítka. Člověk by měl být pln radosti a očekávání. Místo toho však mysl zaplavují obavy z budoucnosti. Otevře si zprávy a tam na něj přímo vystřelí informace o bombardování a humanitární katastrofě v ukrajinském Černihivu. Je to ten samý Černihiv, o němž píše ve své vzpomínce na Ukrajinu na konci tohoto vydání Markéta Zigáčková, jak ho projížděli společně s cyklistou Ruslanem, který jim pomáhal a prováděl je po městě. Co se s ním mohlo stát a kdo to kdy pochopí, jak se zpívá v té mírové písni… Přemýšlela jsem, jak se k aktuální situaci vyjádřit, i když se snažím, aby časopis byl apolitický. Požádala jsem tedy naše autory, o kterých jsem věděla, že na Ukrajině byli, aby vzpomenuli na své zážitky z této země, na ten obyčejný dobrosrdečný lid a vzdali mu tak svůj hold. Pět našich autorů – někteří z nich byli i v Rusku, a tak mají srovnání – se ohlédlo za svými cyklistickými i lidskými zkušenostmi. Hlavní podnět přišel od našeho čtenáře Jiřího Vichty, který na mě apeloval, jak moc je mu tohoto národa líto, a že bych této zemi měla věnovat prostor a pozornost.
Je opravdu těžké se v této době odpoutat od aktuálního dění. Já jsem si naordinovala kouknout se na zprávy jen jednou denně, omezit negativní podněty. A i když se mi to ne vždy daří, udržuji sebe i blízké v naději na zlepšení situace a snažím se nepodléhat chmurným vizím. Ty mi pomáhá rozptýlit především jízda na kole. Díky putování lesem, poli, loukami hodím svět a jeho potyčky za hlavu. Svobodně se projíždím a hltám první už silnější paprsky slunce. Provádím jarní očistu na kole. Ekologickou, nepodléhající zvýšeným cenám ani ropy, ani plynu, ani elektrické energie.
Při toulání se krajinou si promýšlím a v duchu píšu články. Jeden z nich jsem zařadila také do tohoto vydání. Jde o oblast kolem řeky Krky, kde jsem si s radostí zavzpomínala na fantastické panoramatické výhledy na soutěsku řeky, spoustu sladké vody, osvěžení v tyrkysové řece, na naprosto neznámé výletní cíle i středomořskou kuchyni. Tahle destinace v nám tak blízkém a oblíbeném Chorvatsku je našinci neprobádaná, přitom atraktivní a lákavá. A do čísla příštího mám v rukávu text o nově vyznačené trase kolem celých Julských Alp. Julky i trasa jsou pecka. Až to budu psát, pustím si k tomu písničky Petra Šturmy z hudební skupiny Švihadlo. Petr je zpěvák skladatel i textař a také cyklocestovatel, který má na kole sježděnou spoustu exotických zemí. Jeho texty mě moc potěšily. Třeba i vás potěší rozhovor, který jsem s ním do tohoto čísla připravila pod názvem Jízda v rytmu reggae. To je totiž hudba, kterou Petr žije a tvoří. A je to pohodička – stejně jako na Jamajce, odkud tato muzika pochází…
Pohodu v duši i v mysli vám přeje Slávka Chrpová
