Přes hranice
text Slávka Chrpová
foto Alexej Taukachou
Můžeme překračovat hranice v našich myslích, hranice rovnováhy, hranice vkusu, hranice chování, trpělivosti, lásky, nevěry, nebo dokonce života. Geograficky pak hranice měst, okresů, států či kontinentů. Hranicí je zpravidla označována myšlená čára vymezující nějakou přírodní či společenskou entitu. Všeslovanské slovo hranice znamenalo asi „hranatou“ kupu dříví nebo kamení na označení meze, kam až sahala a kde končila moc toho či jiného panovníka a kmene.
Jak moc bylo těžké v minulosti překročit hranice naší země a jak moc to táhlo nás všechny podívat se za tuto linii, si pamatujeme dobře. Ať už z ekonomických, společenských či politických důvodů. Ale třeba jen ze zvědavosti. Překročit určitou hranici znamená totiž prožít určité dobrodružství, odhalit tajemství, ponořit se do vod neznámých a tím lákavějších. Aspoň já jsem to tak vždycky měla. Toužila jsem poznat, co je za obzorem, co je dál a dál. Co je za tou hromadou mezního kamene nebo řadou hraničních patníků. Odhalit nová místa.
Bohužel je pořád mnoho zemí, kam je nám vstup stále zapovězen. Hranice našeho státu ale nyní překračovat můžeme. I když jak moc křehká je tato skutečnost, jsme se mohli přesvědčit během pandemie.
Pamatuji si, že když jsme měli ty první roky po sametové revoluci možnost poznat, jak to vypadá v okolních státech, zdálo se nám, že je to v nich nějak hezčí, les vypadá uklizenější, pole úhlednější, města čistší, domy upravenější. Jak šel čas, mnozí z nás zjistili, že ten náš malý „ne řád“ a lehká neuspořádanost je vlastně svobodnější. Bez té možnosti srovnání bychom si to ale nikdy neuvědomili a cítili bychom se ochuzeni.
Téma poznávání krajiny jen kousek za našimi hranicemi se prolíná celým tímto číslem a bude i v těch následujících. Už v posledním vydání loňského roku jsme nakoukli k našim německým sousedům v článku o Bavorském lese. Protože byl úspěšný, rozhodla jsem se, že bychom v tomto duchu mohli pokračovat. Podívali jsme se tedy ve dvou okruzích do Rakouska s výchozím bodem v Pasečné, obci za Lipenskou přehradou, a oba můžeme vřele doporučit. Trasa Vládi Pustiny, která jede se svou skupinou kolem vlasti, se také vine kousek Rakouskem. A to v Novohradských horách.
Napůl Českem a napůl Slovenskem, krajem vína, rovinaté jižní Moravy, slovenského Záhoří a lužních lesů podél dolních toků Dyje a Moravy a částečně po Via Czechia vás také provede dvoudenní cyklotramp z rubriky Jiné končiny naší krajiny.
Na další myšlenku uveřejnění cyklu nějakých tematických výletních cílů těsně za hranicí mě přivedla návštěva polské chaty Schronisko Szrenica, která se nám připletla do cesty při přechodu Krkonoš. Tolikrát jsem šla po česko-polských hranicích, ale nikdy jsem na tuhle chatu nedorazila. Přitom se nachází jen sedm set metrů od hranice a něco málo přes kilometr od Vosecké boudy. Opravdu nadosah a výhledy na polskou část Krkonoš jsou odsud skvostné. Díky seznámení se s panem Jaroslavem Fáberou, který zmapoval osobně mnoho rozhleden v okolních čtyřech státech, se téma vyjasnilo. Začínáme také na Slovensku, které nám je stále nejbližší.
Doufám, že tyto naše tipy vám budou inspirací a rozšíří tak váš rozhled i obzory nejen v naší domovině, ale i těsně za ní.
Pohodové první jarní kilometry přeje Slávka Chrpová