foto Ivan Šardi
zahraniční region jižní Velebit a okolí Zadaru, Chorvatsko
Mnoho českých návštěvníků Chorvatska směřuje zejména do jižní Dalmácie. Velká většina profrčí tunelem Sveti Rok a okolím Zadaru po dálnici A1 a vůbec si neuvědomí, kolik krásných a zajímavých míst tato oblast nabízí. Stačí jen alespoň na několik hodin, lépe však na pár dní, opustit dálnici a rozhlédnout se po okolí. Nabídka skalních útvarů, vyhlídek, kaňonů řek a vyvěraček, ale také měst a městeček se zajímavou historií a mnoha jedinečnými památkami za to opravdu stojí. O vhodné ubytování zde nouze určitě není.
text Stanislav Rauch
foto autor, Jitka Rauchová, Pavel Sýkora a uvedené zdroje
V podstatě náhoda nás přivedla do této nepříliš známé části Dalmácie. Město Zadar, ostrov Vir a především velký turistický rezort Zaton určitě nemají v sezoně o návštěvníky nouzi.
Ti se pak ale většinou soustředí jen do blízkosti pobřeží, nebo jsou lákáni na jednodenní výlety do atraktivních míst v širším okolí, jako jsou národní parky Krka, Plitvická jezera, Paklenica a Kornati. Naším přechodným domovem se stal právě turistický resort Zaton. V polovině května jsme v něm však byli prakticky sami. Odtud jsme podnikli s podporou autobusu několik výpadů za poznáním okolí. Vy si ale na začátek všech našich navrhovaných tras můžete zajet i autem. Při individuální dopravě auty však nelze počítat s návraty veřejnou dopravou. Veřejná doprava kol je podle našich zkušeností v Chorvatsku možná jen na trajektech, bohužel ale ne vlaky a autobusy. Výjimku tvoří okolí Zagrebu ve vnitrozemí. Většinu míst, kterými jsme projížděli, netrápí určitě ani v sezoně nápor turistů. Přesto se květen jeví jako nejpříhodnější období pro návštěvu. Vyvěračky a vodopády mají dostatek vody a kolem všechno kvete. Málo frekventované silničky a navazující šotolinové cesty různé obtížnosti doplňují i kamenité stezky pro náročnější.
Kaňony Krupy a Zrmanji
délka trasy – 50 km
start – sedlo Prezid, cíl – Obrovac
Průzkum kaňonů kolem řek Zrmanji a jejího přítoku Krupy jsme začali vyhlídkovou jízdou ze sedla Prezid ve výšce 766 metrů. Hřeben Jižního Velebitu zde dosahuje výšky kolem tisíce metrů. Trochu monotónní jízdu po silnici jsme si zpestřili odbočkou přes osadu Golubić. Okusili jsme sjízdnost docela zarostlé stezky ve zdejší krasové krajině a docela přivítali kousek asfaltu ve sjezdu k vyhlídce na kaňon, který ukrývá Kudin most. Stačí zaparkovat kolo a sestoupit po stezce asi jeden kilometr, do hloubky necelých dvou set metrů. Svěží dno údolí s jedním z nejstarších dochovaných kamenných mostů v Chorvatsku z konce 18. století je příjemným osvěžením v jinak vyprahlé okolní krajině. Řeka Krupa s mnoha nízkými stupni zde vytváří jezírka pospojovaná malými vodopády. Platí to vlastně o většině jejího krátkého toku. Zpáteční výstup už takovým osvěžením není.
Kaňon řeky Krupy, jejíž krátký tok je tvořen převážně nízkými stupni s jezírky a vodopády
foto: Zoran Jelača
Ze silnice ještě několik pohledů do hlubiny kaňonu a příjemný sjezd nás doprovodil ke klášteru Krupa (manastir Krupa) z počátku 14. století. Klášter stojí v jediném místě, kde řeka Krupa neteče kaňonem, ale tvoří několika svými rameny asi kilometr širokou údolní nivu. Romantický úsek úzké dlážděné silničky s několika můstky nás převádí na druhou stranu údolí. V nedaleké obci Krupa jsme hned za mostem odbočili na stezku vedoucí k vývěrům stejnojmenné řeky.
Opustili jsme údolí Krupy a sestoupili k řece Zrmanji. Po pěkném kamenném mostě jsme překonali její tok a přes Kaštel Žegarski pokračovali směrem na Obrovac. Silnici jsme záhy opustili a po šotolině, cyklotrasou Staza južni Velebit, se spustili znovu k Zrmanji k vodopádům Berberov buk. Cestou do Obrovacu doporučujeme ještě odbočit v Zatonu Obrovačkim na nedalekou (asi 7 km) vyhlídku nad kaňonem Zrmanji a přenést se tak do doby, kdy zde přechodně sídlil udatný kmen Apačů. Vinnetoua jsme bohužel nezastihli, ale místo nad řekou si tehdy filmaři vybrali opravdu kouzelné. Nabídky na splutí jsme nevyužili, ale prohlídka kaňonu z říční hladiny je určitě zajímavá.
Majstorska cesta
délka trasy – 40 km
start – Obrovac, cíl – Sveti Rok
Jedna z nejzajímavějších panoramatických cest v Chorvatsku byla dokončena v roce 1832 a velmi usnadnila cestu z chorvatského vnitrozemí na pobřeží Jaderského moře. Asi čtyřicetikilometrový úsek horské, většinou šotolinové silnice s nejvyšším bodem v sedle Mali Alan (1048 m) spojuje Obrovac na řece Zrmanji (10 m) a Sveti Rok (572 m). Průměrné stoupání vychází při cestě z Obrovacu do sedla Mali Alan na docela příjemných sedm procent.
Celé stoupání nabízí neopakovatelné výhledy a tedy důvod k mnoha zastávkám. Ve výšce asi 850 metrů připomíná bílá kaplička památku Damira Tomljanovića Gavrana, který zde zahynul v chorvatské válce za nezávislost 17. února 1994 po zásahu nepřátelského snajpra. O kousek dál několik informačních tabulí připomíná, že i zdejší terén si filmaři vybrali pro natáčení filmů o indiánech. Nechybí ani pamětní deska představitele Vinnetoua Pierra Brice (1929 až 2015).
Při výstupu na Tulove Grede se otvírají nezapomenutelné pohledy ze sedla Mali Alan
Odtud jsme také pěšky vystoupili na nedaleký výrazný skalní hřeben Tulove Grede (1120 m). Výhledy za tu trochu námahy opravdu stojí. Silnička pak pokračuje do sedla Mali Alan otevřenou náhorní planinou. Za sedlem výhledy končí a klesání do obce Sveti Rok vede převážně lesem. Návrat zpátky jsme měli zajištěn autobusem. Pro zdatné se nabízí zpáteční cesta po silniční cyklotrase N1 (Nacionalna ruta) přes sedlo Prezid (766 m) s převýšením jen 400 metrů a o délce kolem čtyřiceti kilometrů. Majstorskou cestu lze samozřejmě absolvovat i opačným směrem ze Svetiho Roku do Obrovacu s převýšením menším asi o čtyři sta metrů.
Kolem Ninské laguny
délka trasy – 30 km
start – Ražanac, cíl – Zaton
Obec Ražanac leží u Velebitského průlivu na rozhraní pustiny poloostrova směřujícího k ostrovu Pag a přece jen zelenější krajiny směrem k Novigradskému moři a pevnině. Docela neradi jsme opustili příjemnou pláž s výhledem na dosah ruky ležící hřebeny Velebitu. Přejeli jsme silnici vedoucí na ostrov Pag a odbočili na stezku vedoucí ke kostelíku Gospa od Sniga.
Pokračování po této stezce se díky předchozím silným dešťům změnilo v malé bahnité dobrodružství. Kvůli kvalitnímu jílu se naše kola stala téměř nepojízdná a po návratu na asfalt jsme rádi využili hadice s vodou v jednom z nedalekých domků.
foto Stanislav Rauch
Pěkně z kopce od Vrsi k brodu na ostrov Zečevo
Po cyklotrase EV8 (EuroVelo 8) jsme popojeli do Vrsi. Naším dalším cílem se stal ostrůvek Zečevo s kostelíkem zasvěceným Panně Marii (Gospa od Zečeva) a s její uctívanou sochou. Podle lidové pověsti sochu v roce 1500 uloupili Turci. Ta však zázrakem doplavala zpět. Dnes se při pouti v květnu socha slavnostně vrací na ostrov a v srpnu putuje zpět. Při odlivu se dá na ostrůvek dostat suchou nohou. Nás zastihl příliv, a tak jsme museli trochu brodit.
Po pobřeží kolem kolonie rekreačních domků osady Zukve jsme dojeli do Ninu, malého městečka velkého svým historickým významem. Městečko leží na ostrůvku spojeném s pevninou dvěma historickými kamennými mosty. Počátky města sahají hluboko před začátek našeho letopočtu. Ilyrské obyvatelstvo původně pod řeckým vlivem podlehlo kolem přelomu letopočtu římské rozpínavosti. Archeologické nálezy z té doby jsme si také prohlédli. Nin se stal později také nejstarším královským městem Chorvatska. Nejvýznamnější starochorvatská památka města, kostelík sv. Kříže (crkva svetog Križa) z předrománské doby, se stal biskupským kostelem a tedy i nejmenší katedrálou světa. V sousedství města se nachází ložisko léčivého bahna. Tradice jeho využívání sahá až do antické doby.
foto Ivan Biočina
Nin, městečko na ostrůvku spojené s pevninou dvěma historickými kamennými mosty
foto Ivan Šardi
Nin, nejmenší katedrála světa – kostelík sv. Kříže (crkva svetog Križa)
Novigradské a Karinské moře (Novigradsko a Karinsko more)
délka trasy – 45 km
start – Posedarje, cíl – Obrovac
Jedná se vlastně o zálivy Jaderského moře. Asi čtyři kilometry dlouhá, 400 metrů široká a 60 metrů hluboká Novská úžina (Novsko ždrilo) spojuje Novigradské moře s Jaderským. Překlenuje ji dálniční most a obnovený starý Maslenický most na původní Jaderské magistrále. Prohlédli jsme si kostelík Svatého Ducha (crkva Duha Svetoga) stojící na maličkém ostrůvku nedaleko osady Posedarje. Po silnici s výhledem na Novigradské moře i hřebeny Velebitu jsme za chvilku dorazili do útulného Novigradu ukrytého v dlouhé úzké zátoce. Ocitli jsme se tam uprostřed právě probíhajícího mezinárodního cvičení hasičských letadel. Jedno po druhém při letu těsně nad hladinou nabíralo vodu ze zátoky.
Nevrátili jsme se na hlavní silnici, ale pokračovali po stezce označené „Bike tourist“ krásnou rozkvetlou přírodou přes samoty, které nám byly hned sympatické i svými názvy Grgorići, Denončići a Narandžići. Oštrići už jsme vynechali a k hlavní silnici dorazili u hřbitova s kostelem sv. Martina (crkva svetog Martina) a krásným výhledem na hřebeny Velebitu.
Novská úžina spojující Velebitský kanál a Novigradské moře, dálniční most a pohoří Velebit
Při klesání do obce Donji Karin, u něhož je už podle názvu je jasné, že leží u Karinského moře, nás zaujal Františkánský klášter (Franjavački samostan). Zastavili jsme u něj a kochali se výhledem na klášter, Karinské moře a Velebit. Zaujala nás říčka Karišnica tekoucí pod klášterem. Na starších leteckých snímcích vypadala téměř bez vody a teď se tam valil docela mohutný proud. Napadlo nás, že po předchozích deštích bude i vyvěračka plná vody a vyjeli jsme ji hledat. Cestou po šotolinové cestě jsme minuli několik rozvalin starých vodních mlýnů. Rostoucí hukot tekoucí vody nedaleko zbytků zdí posledního mlýna (Paulića mlin) zvyšoval naši zvědavost. Pohled na rozvodněnou vyvěračku chrlící vodu přes zbytky kamenných zdí mlýna předčil všechna naše očekávání. Měli jsme štěstí, že jsme přijeli po období vydatných dešťů. Obvykle je vody asi mnohem méně a podle nedaleké informační tabule se dá do jeskyně, ze které se teď valilo ohromné množství vody, v období sucha i vstoupit. Vrátili jsme se ke klášteru a pokračovali už jen po silnici do Obrovacu. Po takovém zážitku nám nevadilo ani opravovat několik defektů na zbývající trase.
Zadar
foto: Aleksandar Gospić
Ze Zatonu do Zadaru je to jen 18 km. Na výběr je cyklostezka vedoucí podél docela frekventované silnice (cyklotrasa EuroVelo 8), anebo trasa vhodná pro horská kola, vedoucí místními lesy. Živé správní centrum Zadarské župy s necelými 80 tisíci obyvateli tvoří také významný dopravní uzel severní Dalmácie s trajektovým přístavem i letištěm. Z mnoha historických památek za prohlídku určitě stojí kostel sv. Donáta (crkva svetog Donata) z předrománského období ze začátku 9. století i sousední katedrála sv. Anastázie (katedrala svete Stošije) z 12. století. Rozhodně se vyplatí vystoupat na samostatnou zvonici patřící ke katedrále a prohlédnout si Zadar i jeho okolí pěkně z výšky. Během výstupu na věž upoutalo naši pozornost množství i způsob zavěšení zvonů. Přívětivá zákoutí města lákají k posezení v mnoha kavárnách a restauracích. Nezapomínají zde však ani na nové, technicky unikátní atrakce. Vypravte se ve starém městě na nejzápadnější výběžek poloostrova a tam uslyšíte Varhany moře (Morske orgulje) a uvidíte Pozdrav slunci (Pozdrav suncu).
Ostrov Vir
Nevelký plochý ostrov s nejvyšším kopcem 112 metrů. V minulosti ostrov pokrývaly lesy, které byly začátkem minulého století vykáceny. Jejich zbytky se začaly ke konci minulého století částečně chránit. Výsledkem jsou zachovalé zbytky lesů v západní části ostrova oproti živelné zástavbě rekreačními objekty ve východní a severní části. Zastavěné části pobřeží lemují příjemné pláže. Zbytek tvoří nepříliš lákavý kamenitý přístup do poměrně mělké vody. Ostrov se hodí spíše k rodinné rekreaci.
Národní park Kornati
foto: Zoran Jelača
Být v blízkosti Zadaru a alespoň nenahlédnout ke Kornatským ostrovům by bylo opravdu trestuhodné. Využili jsme nabídku lodního výletu ze Sukošanu. Propluli jsme mezi ostrovy Ugljan a Pašman pod mostem Ždrelac a pokračovali ke Kornatům. Mezi ostrovy Kornat a Katina jsme pokračovali kolem jižního cípu ostrova Dugi otok až na volné moře. Poobědvali na ostrově Katina, kde jsme také vyběhli na nejbližší kopec podívat se na tu nádheru všude kolem trochu z výšky. Právem patří část souostroví už od roku 1980 do Národního parku Kornati. Odpoledne jsme ještě navštívili vyhlídkové útesy na ostrově Dugi otok. Nedaleké a všude propagované slané jezero Mir nám připomínalo spíše mělký vesnický kačák, a tak jsme se raději vykoupali v nedaleké mořské zátoce. Zpátky jsme se vrátili úzkým průlivem mezi ostrovy Dugi otok a Katina.
Více o této oblasti v Chorvatsku najdete zde