zahraniční trasa Slovinsko, Julské Alpy
text Slávka Chrpová
foto autorka a Alexej Taukachou
Do Slovinska je to od nás nejblíže k teplému Jadranu a Julské Alpy jsou na cestě k němu. Tak proč si neprotáhnout nohy před tím, než smočíte a zrelaxujete své tělo u moře? Ke Slovincům máme historicky velmi blízko a vzájemná spolupráce a ovlivňování obou národů je známou skutečností. I na novém okruhu, který pro cyklisty vytvořilo místní turistické sdružení Julian Alps, najdeme společnou historickou stopu. Juliana Bike, to je název nové trasy kolem a skrze Julské Alpy kolem nich. Sedm etap vás provede údolím tří tyrkysových řek Sávy Bohinjky, Sávy Dolinky a Soči, na mnoha planinách se rozhlédnete po dvou a půl tisícových štítech, vystoupáte přes známá sedla neznámými vojenskými cestami. A k tomu porce míst poukazující na místní lidové tradice a historii, jezera, vodopády. Dle naší nedávné zkušenosti je to parádní pecka, hodná následování třeba už toto léto.
Dálkové trasy jsou čím dál tím více oblíbené jak v Česku, tak v zahraničí. Mohou mít podobu linie či okruhu. Jsou také v hledáčku destinačních agentur, které z nich vytvářejí nové produkty. Okruh spojuje vybraná nejkrásnější místa daného regionu a provede vás trasami s povrchem vhodným pro kolo, přívětivým stoupáním a turistickým zázemím. Většinou je váže nějaké téma či jsou vytvořeny v okolí pohoří. Tak jsme vás již dříve seznámili s Dolomity Brenta Bike, trasou kolem masivu Brenta v oblasti Trentino. V tomto čísle přinášíme informace o projektu okolo deseti korutanských jezer a také o Juliana Bike Mountain Biking Loop, což je novinka loňského léta.
Sedm etap vytvořeno se znalostí terénu
Juliana Bike Trail má už svého staršího bratříčka v podobě okruhu pro pěší s názvem Juliana Trail. Loni před sezonou byl dokončen a slavnostně otevřen okruh pro cyklisty. Autory je rozplánován na sedm etap, ale vy si ho můžete přizpůsobit sobě. V některých částech je však třeba se podřídit dostupnosti ubytování. Autoři si dali práci se značením a výběrem cest tak, aby ty nejprudší pasáže byly absolvovány směrem z kopce. Naopak stoupání je vedeno po cestách s přívětivým mírným sklonem. Je doporučeno absolvovat okruh proti směru hodinových ručiček. Dle našich zkušeností bychom se k této radě přidali. Trasa vede spíše podél okraje Julských Alp, ale některá sedla se objet prostě nedají a bylo by to škoda. Ostatně kopce jsou přeci kořením cyklistiky a z údolí byste toho moc neviděli. My jsme si z celého okruhu vybrali tři etapy – celkem 161 kilometrů. Okolí obce Bovec a oblast dále po proudu řeky Soči jsme znali už z dřívějška. Zvolili jsme si tedy pro celkový dojem z okruhu jeho východní část. Celá trasa vede z velké části Triglavským národním parkem, který patří k nejstarším evropským parkům a je také jediným v celém Slovinsku. Celková délka okruhu činí 290 kilometrů, a pokud se ho rozhodnete projet celý, nastoupáte 8206 metrů, tedy skoro jako na Everest. Trasy mají průměrnou délku čtyřicet kilometrů. Okruh je možné nastoupit kdekoliv, ale tvůrci okruhu nabízejí tři přístupové trasy – od Bledu, z Žirovnice a Goriške Brdy. My jsme za nástupní místo zvolili Bohinskou Bistrici.
trasa Bohinska Bistrica – Goreljek
počet kilometrů: 32
náročnost: střední
Na první etapu jsme se vypravili ve třech. Doprovázel nás na ní Grega Šilc, který je velmi zkušeným průvodcem, sám se značně angažoval při přípravě tohoto okruhu a pomáhal s jeho realizací. A tak první naše kroky vedou do jeho půjčovny a obchodu, který společně se ženou Majou přímo v srdci Bohinske Bistrice provozují.Po večerním přejezdu z Česka jsme měli nohy ztuhlé ze sezení v autě, přivítali jsme proto příjemný idylický začátek podél levého břehu řeky Sávy Bohinjky. Zvlášť nás potěšil i pohled na nejvyšší horu Triglav, která byla kupodivu i odsud od řeky vidět v celé své kráse. Široké údolí Sávy Bohinjky se zakončuje Bohinským jezerem s turistickým centrem Ribčev Laz. Bylo léto, rádi bychom se bývali smočili v tyrkysových jezerních vodách, ale nechtěli jsme Gregu zdržovat, koupání jsme si tedy museli nechat až při příjezdu zpět. Voda o teplotě 22 °C, kterou obvykle zdejší jezero má, sice nejsou žádné horké prameny, ale v létě je to osvěžující koupel. Zastavili jsme přímo na mostě, odkud je krásně vidět na původně románský kostel Sv. Janez Krstnik, tedy sv. Jana Křtitele s velkými ikonami od malíře Jerneje z Loky, známého svými malbami křesťanských výjevů po celém regionu. Protože se čas od času oddáváme i skalnímu lezení, nemohli jsme si nechat ujít památník upomínající čtyři chlapíky, kteří se zasloužili o pronikání horolezců do Julských Alp. Lovrenc Willomitzer, Luka Korošec, Stefan Rožič a Matija Kos vystoupili na nejvyšší horu Slovinska už 26. srpna roku 1778. Při dvoustém výročí tohoto jejich legendárního výstupu tu byl v roce 1978 vztyčen monument čtyř srdečných mužů.Jezero se dá objet na kole jen po jeho jižní části. Ta severní je ponechána jen pěším turistům. Pokud byste měli čas, zajeďte si jen asi osm kilometrů k chatě Koča pri Savici a udělejte si pěší výstup k vodopádům Savica. Zvlášť před začátkem letní sezony budou vodopády ve své plné síle opravdu famózní. V sezoně se budete muset obrnit trpělivostí při jejich focení a vyčkat, až si příchozí udělají tucty selfíček na své sociální sítě… My jsme si k vodopádům zajeli až na zpáteční cestě, teď jsme pozvolna zamířili do Staré Fužiny. Až sem v poslední době ledové sahala hladina Bohinského jezera, které tehdy bylo o šestnáct metrů výše než dnes. Před začátkem stoupání do hor jsme se ještě zastavili v sýrařském muzeu. Kromě expozice o produkci sýra, který se vyrábí už od roku 1883 ve vedlejší vsi Srednja vas, se tu dozvíte, na kterých planinách přes léto pastevci pásli krávy, jejich zvycích i o známé slavnosti Kraví bál (viz samostatný blok). Sýr si tu můžete také zakoupit. Vypadá skoro jako ementál, ale chutná diametrálně jinak. Je méně výrazný i slaný (viz blok). Kopce už volaly, respektive Grega volal, že už musíme jet, a tak jsme se opřeli do pedálů a vyrazili směr Goreljek. Při stoupání serpentinami pod vrchol Kamen jsme se ptali Grega, kolikrát už tyhle serpentiny s klienty absolvoval. Říkal, že nesčetněkrát, a to jak při závodech, tak i výletech, které zde často pro místní i přespolní pořádá. Nám sklon nepřišel nijak dramatický, šlapalo se poměrně pohodově. Zastavili jsme se až u chaty Planinskaja koča na Uskovnici, která se při naší návštěvě opravovala. Uskovnica je název nedaleké planiny. Na této chatě se lze občerstvit a po rekonstrukci od letošního června i ubytovat. Asi po pěti stech metrech jsme dorazili k prameni vody a také kapli Sv. Marie Královny Míru. Za slunečného počasí moc hezké místo. Po obligátním doplnění vody jsme houpavou cestou dospěli na planinu Zajamniki. Tady jako na všech místních planinách jsou z bývalých salaší víkendové chalupy. Pastevec v tom pravém slova smyslu tu zbyl prý už jen jeden a v celém regionu jich je asi deset. Úplně nejvíc je vyhlídka na celou planinu, ke které se dospěje po krátkém stoupání. Jako na dosah jsou tu dvoutisícové štíty této části Julských Alp. Za tuhle vyhlídku dávám tvůrcům trasy několik palců nahoru. Do Goreljeku to už pak bylo víceméně z kopce. Naším cílem byl Sport hotel Pokljuka. Protože slunce bylo ještě vysoko, dali jsme si čtyři kilometry do známého biatlonového střediska v Rudno Polje. Při zaslouženém točeném pivku jsme pozorovali trénující mládež na kolečkových lyžích a jejich střelbu. Přiznám se, že jsem viděla poprvé, na jakou dálku ve vrcholných soutěžích biatlonisté střílejí. Televize hodně zkresluje. Trefit se z padesáti metrů do 45mm kolečka vleže a do 115mm vestoje, to je pro mě poměrně úctyhodná vzdálenost.
Další trasy v tomto regionu naleznete v tištěné i elektronickév verzi časopisu. Časopis můžete zakoupit zde.