Tišnovské Podhorácko se opírá o jižní okraj zvlněné krajiny přírodního parku Svratecké hornatiny, jež se pestrostí a malebností řadí k přírodně nejbohatším částem Českomoravské vrchoviny, lákající k návštěvě zástupy turistů, kteří sem míří pěšky i na kolech. Stres všedních dnů tu rychle vymění za něco adrenalinu a spoustu zážitků při toulkách po kopcích s dalekými výhledy, v zeleném přítmí temných hvozdů i sevřených údolích Svratky a jejích romantických přítoků.
Text a foto: Vladimír Pustina
Zatímco se Via Czechia, popisovaná v minulém čísle, vydává z Doubravníku dál na jih přes kopce pohodlně stoupající silnicí do Lomnice, my zvolili při pobytu v Prudké k cestě do Tišnova o něco drsnější stezku, držící se neochvějně Svratky. Od nedávno opravené kryté dřevěné lávky k železniční zastávce u portálu tunelu pod Sokolí skálou sleduje řeku úzká silnička z Doubravníku k bývalé papírně. Chátrající objekt jsme objeli podle plotu úzkou pěšinou k bráně na opačné straně továrny, odkud silnička pokračuje dál přes dosluhující železný most a táhlým meandrem Svratky do Borače. Je tu pamatováno i na žíznící poutníky – první pomoc trpícím poskytuje u cesty samoobslužný Lesní bar.
Tišnovský kras a výšlap na Klucaninu
V Borači jsme najeli na mezinárodní cyklotrasu EV4, opatrně se vyhýbající z Doubravníku masivu Sokolí skály po státní silnici na druhé straně hory, a po ní pak pokračovali střídavě lepší i horší mlatovou cyklostezkou, sledující řeku od dřevěné zvonice v Podolí souběžně s železniční tratí. Za zastávkou v sousedních Štěpánovicích začíná triangl cyklostezek kolem lomem ohlodané Dřínové. Odtud vás podél řeky pokračující trasa přivede na tuplovaný soutok, kde se do Svratky vlévá zprava Bobrůvka a zleva Besének, přitékající údolím mezi Dřínovou a mnoha štolami prošpikovanou Květnicí. Hora je přírodní pokladnicí mnoha druhů rostlin i živočichů i významnou mineralogickou lokalitou Tišnovského krasu, nejlépe tu reprezentovaného Královou jeskyní s bohatou krápníkovou výzdobou.
