text Slávka Chrpová
foto Alexej Taukachou
Někdy v prosinci zakládám v počítači novou složku na další kalendářní rok. Vloni (ano už jsme se přehoupli přes Nový rok) to bylo po dvacáté čtvrté. Vždy mě při tom pojímá několik pocitů a napadá několik myšlenek.
Když vidím tu šíleně dlouhou řadu složek pod sebou, nemůžu tomu ani uvěřit, kolik let už pro Cykloturistiku píšu a řeším její obsah. Když jsem vytvořila svou první složku s rokem 2003, ani ve snu mě nenapadlo, že jich bude později tolik. Uvědomuji si taky, kolik jsem musela zvolit obrázků na titul, kolik vymyslet tematických textů či názvů článků, kolik fotografií vybrat, kolik rozhovorů připravit, kolik destinací domácích i zahraničních navštívit, kolik absolvovat jednání s autory či partnery. Někdy je lepší to ani nedomýšlet, ale když vidíte tu svoji práci takto v řadě složek pod sebou, to uvědomění na vás dolehne. Na druhou stranu mám to štěstí, že za mnou je práce hezky vidět v podobě časopisů a že tu zůstane snad nadlouho, i když třeba jen v archivech. Kdo peče housky, jsou hned snědeny, kdo učí, vidí výsledky své práce až za mnoho let a někdy vůbec. Já vidím vytištěný a hmatatelný časopis hned a o pár týdnů později i díky dopisům také radost a vděčnost vás čtenářů.
Tento text je k dispozici pro placenou verzi časopisu Cykloturistika, kterou získáte členstvím v klubu online předplatitelů webu Cykloturistika. Zatím není možné sekci odemknout, jde o testovací režim obsahu