Hejšovina a Skalní hřiby

O tajemné hoře Hejšovině, kde své čarodějné kejkle provozoval starý popleta Magiáš, jsem si dlouho myslel, že patří jen do kouzelného světa pohádek bratří Čapků. Jenže pak se ukázalo, že je skutečná a davy turistů k sobě láká silou vskutku magickou.

Text a foto Vladimír Pustina

Vynechat při putování kolem vlasti s hranicí těsně sousedící polský národní park Stolových hor by byl neodpustitelný hřích. Pískovcové labyrinty Bludných skal a vrcholové partie Hejšoviny se sice musí absolvovat po svých, ale než jsme všechny zdejší přírodní skvosty objeli, přibylo nám na kontě hezkých pár cyklokilometrů. Jen počasí si tu s námi lehce zašprýmovalo, aprílové přeháňky přinesly poslední vzepětí zimy, led a sníh trochu zkomplikovaly promenádu ve skalách, ale na druhou stranu jsme ušetřili něco zlatek, výběrčí budky placených prohlídkových okruhů zely v nevlídném předsezonním čase prázdnotou.

Hlava velblouda je jednou z mnoha atrakcí prohlídkového okruhu na Hejšovině

Český koutek v Kladsku

Celé Slezsko už od přemyslovských časů patřívalo k dědičným zemím Koruny české, však ještě babička z nesmrtelného bestseleru Boženy Němcové vzpomínala na slavné poutě do kladských Vambeřic. To se ale změnilo po smrti císaře Karla VI., pruský Fridrich II. a jeho kumpáni ze sousedního Saska a Bavorska si houby dělali z pragmatické sankce, strašící dodnes žáčky v hodinách dějepravy, a vrhli se na zdánlivě osiřelou habsburskou říši bez vyhlášení války jako supové.

Dnes tolik do nebes vynášená česká šlechta nechala tehdy mladou, a ještě ke všemu zrovna počtvrté těhotnou císařovnu Marii Terezii na holičkách; ta se pak musela bránit sveřepým útokům německých bratránků prakticky po celý čas své vlády. Vyvrcholení přišlo v sedmileté válce, vlastně prvním celosvětovém konfliktu, který pro naši tehdejší vlast skončil definitivní ztrátou většiny Slezska po podepsání Hubertusburské mírové smlouvy v roce 1763. České etnikum nicméně nadále po staletí přežívalo v jedenácti vesnicích pod Hejšovinou, v Českém koutku za Náchodem kolem roku 1900 ještě žilo na deset tisíc Čechů. Ti odtud byli vyhnáni paradoxně až slovanskými bratry Poláky, když po druhé světové válce spadli do škatulky občanů Říše a spolu s Němci byli vysídleni, naštěstí většinou jenom do Čech.

Turistické značení hýří v Polsku barvami stejně jako to naše

Nejsou lázně jako lázně

Empírová lázeňská budova v Bělovsi u Náchoda, stejně tak jako celý bývalý léčebný areál, je dnes v troskách; z pramenů Ivana, Hedvy a Idy zbyl jen před pár lety obnovený prameník posledně jmenované, i ten je ale dnes zavřený poté, co rozbory objevily v někdejší oblíbené kojenecké vodě vysoký obsah arzenu. Zato sousední Kudowa-Zdrój jen kvete, sanatorium Polonia vévodí rozsáhlému lázeňskému parku na Chudobském potoce, léčí se tady poruchy zažívání, štítné žlázy a srdeční choroby, můžete si ale i jen zaplavat v moderním krytém bazénu a pak si dopřát rybí speciality v nedaleké proslulé restauraci.

Když to ještě byly naše Čermenské lázně, získal zdejší panství od Habsburků jako poděkování za zamordování Albrechta z Valdštejna skotský oficír Walter von Leslie, ale největší rozkvět zažil léčebný areál až za pruské okupace, rád se zde ráchal Fridrich II., ale třeba i Johann Wolfgang Goethe; léčivá voda se odtud posílala až na královský stůl v Berlíně. Jaltská konference přiřkla Lázně Chudoba definitivně Polsku, ovšem pro nás jsou stále hned za humny, z Bělovsi jsme tu byli na kolech po perfektní cyklostezce našup, ale vodní radovánky jsme odložili až na závěr okruhu, v první řadě nás čekalo dlouhé stoupání do Stolových hor a průzkum tamních atrakcí.

Návrat do doby ledové v Bludných skalách

Z vytrvale stoupající horské silnice, budované v sedmdesátých letech 19. století a známé coby Cesta sta zatáček, jsme odbočili k hornímu parkovišti u vchodu do Bludných skal. Díky dlouho trvajícímu zalednění tu zkraje jara turistická sezona ještě zdaleka nevypukla, a tak jsme měli prohlídku skalního města v horním patře pískovcové stolové hory Skalniaku bez velkých davů návštěvníků. V klidu jsme si proto vychutnali skalní labyrint, protahovali se úzkými štěrbinami mezi pískovcovými bloky, leckde i hezky po čtyřech. Ledem, sněhem, ale občas i vodou jsme se proklouzali celým okruhem, obdivovali kamenné bašty, stoly, tunely a mohutné balvany všemožných fantastických tvarů, nejvíc nás asi nadchla Slepičí nožka, z tenkého pařátu vyrůstající mohutné, jen asi poněkud nestravitelné drůbeží stehno.

Ve skalním labyrintu Bludných skal se led a sníh drží dlouho do jara

Po návratu na silnici jsme pokračovali ve stoupání do Karlówa, horské vesnice pasované na turistické centrum zdejší atraktivní oblasti. Je i výchozím bodem na Hejšovinu, tu jsme ale zatím odložili na později, nejdřív nás ještě čekal malý mykologický okruh, sice bez košíku, ale zato s očima na stopkách jsme se vydali za Skalními hřiby.

Houbařský ráj obra Koloděje

Pár kilometrů silničkou, které tu říkají Kregielny trakt, nás přivedlo ke kempu a parkovišti u hájovny Batorówek, východisku do lesů, kde zaplesá srdce každého náruživého houbaře. Tolik hřibů pohromadě jako tady najdete jen málokde; problém ovšem nastane, když je chcete posbírat. I když pominete, že se v národním parku houbařit vlastně nesmí, tak velký košík, aby se tam vešel byť jen jediný zdejší hříbeček, prostě nemáte. A i kdyby, stejně ho neunesete.

Při takovémhle pohledu musí zaplesat srdce každého houbaře

Nezbývá než se jen kochat a putovat od jednoho kamenného monolitu k druhému, postupně jsme houbařili po modré, žluté a červené značce, s mnoha odbočkami z lesních cest do houští za dalšími a dalšími skalními hřiby rozmanitých tvarů i velikostí. Zpátky na silnici nás nakonec přivedla výstižně pojmenovaná Krzywa droga v místech, kde další krátká odbočka nabídla pro změnu daleký výhled do kraje z hrany pod obřími bastiony Radkowských skal. Dívali jsme se odtud zpátky domů, na masiv Broumovských stěn, navazující na severu, ale i na náš nejbližší cíl – vzorně sešikovanou řadu hranatých skalních věží Hejšoviny.

Kde čaroval starý Magiáš

Cestou zpátky do Karlova jsme minuli odbočku k zadním vrátkům Hejšoviny, kudy se dá uzavřít okruh do Bělovsi přes sedlo pod Pasterkou v Broumovských stěnách, a po téhle terénní vložce pohodovými cyklostezkami u Metuje, kde se ovšem najede o pár kilometrů víc, než při prostém sjezdu z Karlówa. Zvolili jsme kratší variantu, tušíce, že na řádné vychutnání Hejšoviny je třeba si dopřát dostatek času.

Broumovské stěny začínají hned pod vyhlídkovým balkonem Hejšoviny

Německým osadníkům připomínal charakteristický tvar do výše čnící stolové hory kupku sena, z jejich Heuschaueru pak vznikl český název Hejšovina. Ten už v mapách moc nenajdete, když se kraje zmocnili Poláci, překřtili horu na Szczeliniec, což se lépe vyslovuje, než píše, tedy pokud víte jak. Zdálky opravdu špalír hranatých pískovců připomíná řadu úlů, zvláště když kolem zakrouží nesčetná ptačí hejna. My si připadali ale spíš jako mravenečkové, když jsme se z Karlówa pachtili k vrcholu po nekonečně se klikatících schodech. Pak jsme se ale najednou protáhli Uchem jehly, těsnou štěrbinou mezi skalními bloky, a vzápětí byli nahoře.

Od Karlówa se Szczeliniec vskutku podobá řadě úlů

Dřina se bohatě vyplatila, bylo tu úplně všechno, po čem baží duše romantických tuláků: daleký výhled do kraje z hrany kolmé skalní stěny, takový menší polský odvar norského Kjeragu, včetně balvanu vetknutého do obří pukliny, pískovcový labyrint s věžemi nejroztodivnějších tvarů či sestup do Pekla, kde by se kromě ďáblovy kuchyně určitě našla i tajemná sluj kouzelníka Magiáše z Čapkovy Doktorské pohádky. Mají tu i skromné lapidárium v netradiční podobě obřích zvířecích i jiných byst, namátkou poprsí slona, velblouda, mamuta či kněžny Emilky. Nechybí ani turistická chata, kde vás nasytí a napojí, i když sezona ještě zdaleka nezačala, a se škopíkem dobrého moku v ruce si tady odtud můžete za nepřízně počasí vychutnat daleké výhledy do kraje v teple a suchu hezky pod střechou.

Turistická chata na Hejšovině se dobře stará o blaho návštěvníků

Když nemáte rádi dinosaury…

Návrat po schodech ke kolům deponovaným v Karlówě znamená ovšem zopakovat si špičkový turistický mumraj, včetně dinosauřího parku a podobných lahůdek. Rychlý sjezd do Lázní Chudoba, čili prakticky až do cíle, nepostrádá sice půvabu, leč je tu ještě jedna lákavá možnost, u odbočky k Bludným skalám zahnout přesně opačným směrem a do lázní se vydat trochu delší, ale od aut oproštěnější trasou přes Darnków a Jerzykowice; do Chudoby se pak vřítíte u proslulého Muzea žáby, shromažďujícího kvákavé exponáty z dvaceti krajů.

Kdo nemiluje dinosaury, natož pak žabí skřehotání, může se všemu elegantně vyhnout malou prodlužkou, obzvláště vhodnou pro drsné dobrodruhy obou pohlaví. Když se na Hejšovinu vydáte zadními vrátky, po žluté značce z malého parkoviště nad Pasterkou, čeká vás po návratu z téhle vesnice trocha drsného terénu, tentokrát po modré, na rozcestí u Machovského kříže, samozřejmě z kopce, a ve stejném sklonu pak do Machova. Stačí k tomu málo, zahnout vpravo na první křižovatce po návratu od Radkowských skal, jak je to zakreslené v mapce okruhu.

Také od Radkowských skal se podíváte daleko do kraje

Závěr už pak záleží jen na vás, Jiráskův kraj je cyklotrasami přímo prošpikován, nejpohodovější a nejkratší varianta sleduje tok Metuje, můžete se ale podívat i do míst, kde hronovský pan doktor a jeho kolegové léčili Magiáše, ochraptělého Hejkala či revmatismem zkrouceného havlovického vodníka. A na celé tohle putování si pak v teple domova určitě vzpomenete, až budete za dlouhých zimních večerů vděčně naslouchajícím dětem či vnoučatům číst tu Doktorskou z Devatera pohádek bratří Čapků.

Praktické informace

Odkaz na trasu, kde je možné stáhnout i gpx soubor: https://mapy.cz/s/leledavute

Délka trasy: 65–70 km dle zvolené varianty, převýšení maximálně 1450 m, ideální kolo je trekingové, vzhledem k občasnému pohybu na drsných lesních cestách nic nezkazíte ani horákem

Zajímavosti na trase: Lázeňský komplex Chudoba je na různé atrakce natolik bohatý, že by jejich výčet vydal na další stránku; okruh labyrintem Bludných skal; pískovcové věže Radkowských skal a nespočet skalních hřibů za nimi; okruh skalním městem na vrcholu Velké Hejšoviny a Park Dinozaurów pod ním; Fort Karola u Karlówa, což je ale pouhá zřícenina, žádná westernová atrakce, jak by se podle jména mohlo zdát

Občerstvení na trase: V Kudowě-Zdróji, Karlówě a v turistické chatě na Hejšovině

Doporučené mapy: SHOCart 1 : 60 000, č. 116 – Orlické hory, Góry Stolowe; KČT cyklo 1 : 100 000, č. 10 – Orlické hory a Broumovsko

Doprava:

vlakem – Dostat se do Náchoda se zdá na první pohled trochu komplikované, ale není to tak hrozné, z Prahy jezdí v dvouhodinovém taktu rychlíky přes Hradec Králové do Trutnova (s možností rezervace pro úschovu kol během přepravy), ve Starkoči se přestupuje na spěšný vlak se zjednodušenou přepravou kol do Náchoda. Pokud jedete od Brna či Ostravy, dá se u některých spojů přestoupit na jiné spěšné vlaky do Náchoda v Chocni

autem – od konce D11 u Hradce Králové na Jaroměř a Náchod, od Svitav po silnici č. 14 na Ústí nad Orlicí, Rychnov nad Kněžnou a Nové Město nad Metují